Duch ve skříni. Jaroslava Hofmanová

01.09.2016 06:54

Moje kamarádka Blanka dostala do vínku dar velice silné intuice, dovede vycítit mnoho věcí, které zůstávají jiným lidem utajeny. Se svojí maminkou si příliš nerozuměla, protože maminka víc pila a Blanka jí to zazlívala. 

Když před pěti lety její maminka zemřela, byla Blanka podruhé rozvedená a ocitla se svými dvěma syny v poměrně svízelné situaci, ale považovala za svou povinnost postarat se o starého otce. Jenže s ním to nebylo jednoduché, uměl jen poroučet, nadávat a to, že mu Blanka vařila i prala, bral jako samozřejmost, neměl pro ni jediné vlídné slovo. Blanka teď občas vzpomínala na maminku. Jak to s tím tátou mohla vydržet? Pomalu ji začínala chápat, už se tolik nedivila, že problémy v manželství máma řešila pitím. Blanka se časem z potíží vyhrabala, sehnala si nový, prostorný byt a zařizovala se v něm. První noc, kterou zde strávila, byla ale velmi podivná. Blanka ležela ve svojí posteli a najednou se z ničeho nic ozval zvláštní zvuk. Zaskřípění. Když otevřela oči, zjistila, že se sama od sebe pootevřela vestavěná skříň. Nechápavě ji hypnotizovala, přepadl ji neodbytný pocit, že v té skříni někdo je, že se na ni dívá. Pozdě si uvědomila, že se do ní ještě vůbec nepodívala. Co když se tam někdo skrývá? Pár nejbližších vteřin jen tak nečinně ležela, modrýma očima se snažila proniknout tmu, ale divný pocit stále sílil.

Blanka si byla najednou stoprocentně jistá, že ji z té skříně někdo sleduje. Přemohla strach, rozsvítila malou stolní lampičku, která se krčila na nočním stolku a statečně se vydala k pootevřené skříni, aby ji zblízka prohlídla. Skříň byla prázdná, nicméně, pocit, že v pokoji není sama, sílil. Tu noc se jí hodně špatně spalo. Hned další den vyprávěla tuto prapodivnou příhodu svojí kamarádce, která se zajímá o nadpřirozené jevy. Ta se jen tiše pousmála, když ji se zavřenýma očima, vyslechla. 

„Ty vážně nevíš, co se děje? Tak zkus chvilku přemýšlet!“ Blanka si lámala hlavu, ale nic jí nenapadalo. „Ty vážně nevíš, kdo se na tebe přišel do nového bytu podívat? Přece tvoje máma! Chce vidět, jak se máš, možná má nějaké výčitky. Zkus s ní komunikovat, řekni, že jsi jí odpustila…“ 

Blanka chvilku nevěřícně koukala, ale potom uznala, že na tom něco bude. Mezi ní a maminkou bylo mnoho nevyřčených otázek i odpovědí. Kdysi jí pití zazlívala, ale dnes bylo všechno odpuštěno. Jenže tohle mamka možná neví, možná to potřebuje slyšet. Na další noc se důkladně připravila, koupila si pár vonných svíček, které se rozestavěla okolo skříně. Svíce, prý odhání duchy. Když v noci nastal klid, celá rozechvělá očekávala, co se stane. Stane se vůbec něco? Není všechno jenom výmyslem její bujné fantazie? Kdoví. Ležela tiše v posteli a téměř nedýchajíc sledovala skříň. Nic se však nedělo, proto před půlnocí usnula.

Nečekaně jí probudil známý zvuk. Skříň. Povytáhla oční víčka a skutečně, skříň byla pootevřená. Blanka viděla někde v té tmě oči svojí maminky, vstala. Vzala do ruky zapalovač, postupně začala svíčky zapalovat a na maminku mluvit. Řekla jí všechno. Co jí zazlívala, co jí vyčítala, i to, že ji pochopila a odpustila. Od této osudné noci se už skříň sama neotevřela. A Blanka si je jistá, že maminčina duše, která se na ni přišla do nového bytu podívat, našla klid a mír, když si se svojí dcerou dořešila věci, které jí bránily v odchodu na Onen svět.

Jaroslava Hofmanová podle Blanky Č.

Vyšlo v Napsáno životem Tajemno 5/2016