Indigové dítě

19.11.2015 09:43

Sára se zdála být docela normální holčička do chvíle, než začala brát vlastní rozum. Ode dne, kdy začala přemýšlet, si dělá sama, co chce a nic na ní neplatí. Žádné výchovné metody. Žádné zákazy, výhrůžky, tresty… 

Nesnáší a nerespektuje příkazy.

Reaguje pouze na žádosti a to většinou na ty, které se jí zdají být logické.

Pokud jim nerozumí, má hromadu otázek, ale odpovědi, které dostává, často vyvrací…

V jedenácti letech je absolutně bezprostřední, všechno pečlivě rozebírá, dlouze řeší, zvědavě testuje, nevěří ostatním.

Pro všechno má svoji vlastní teorii…

Neposlouchá nejen rodiče, ale ani pedagogy. Ví všechno lépe, nežli oni…

Ve školce to učitelky braly s nadhledem, ale kantoři na základní škole jí poslali na prohlídku k psychologovi…

Ten ji vyšetřoval pravidelně snad dva měsíce.

Konečný verdikt všechny překvapil.

„Dítě netrpí žádnou nemocí, ani poruchou,“ usmíval se. „Naopak, dívka je velmi inteligentní, chytrá a schopná. Ale není skutečně stejná, jako jiné děti. Je opravdu trochu zvláštní. Její nezvyklé chování nepramení z absolutně žádných zdravotních ani duševních potíží. Ten problém je v barvě její aury. Znáte pojem „Indigové děti?“ O dětech s modrou aurou, které se nechtějí podřizovat, protože věří, že dokážou změnit svět? Ona totiž Indigové dítě je…“

Někdo tomu věří, jiný se směje, ale pravda je taková,  že Sára je doopravdy jiná…

Jaroslava Hofmanová