My, máme svědomí čisté...

18.11.2015 11:41

 

Když paní Magdu její milovaný syn odložil pár týdnů před vánočni svátky do domova důchodců, byla to na svůj věk docela pohledná, upravená a soběstačná ženská…

Každé ráno sama vstala, umyla se a co víc, pečlivě se nalíčila a učesala. Posadila se do křesla k oknu na chodbě, dívala se ven a čekala na synovu návštěvu.

První dny chodil skutečně pravidelně, ale později začaly jeho návštěvy řídnout, nakonec přestal chodit úplně. Paní Magda však vytrvale čekala…

Denně vstávala z postele, oblékala se a líčila, aby ji syn nezastihl neupravenou, ale ten se neukázal ani o štědrém dnu, poslal jen pohled z lyžování v Alpách.

A paní Magda začala chřadnout. Najednou ji přestalo všechno bavit, během pár dní se z ní stal „ležák,“ který ztratil o všechno zájem… Marně se jí sestřičky pokoušely zabavit, povzbudit. Těsně po Novém roce paní Magda zemřela.

A syn? Byl velmi rozezlen! Když dostal zprávu o matčině smrti, pohrozil personálu podáním trestního oznámení pro zanedbání péče….

„Když jsem k vám matku dával,“ rozčiloval se. „Byla to zdravá, soběstačná ženská!“

„To jistě,“ pronesla tiše sestra, která mu předávala Magdiny osobní věci. „Denně vstávala z postele, upravovala se, česala a líčila. Čekala na vás. Vzpomínala, jak jste byl malý, jak jste si spolu hráli, jak vás chránila a pomáhala vám. My jsme se o ni starali dobře. Ale když jste ji přestal navštěvovat, ztratila motivaci a chuť žít. My máme svědomí čisté, možná vy, jste něco zanedbal…"

Jaroslava Hofmanová