Na Ježíška už nevěřím. Jaroslava Hofmanová

04.01.2018 11:27

„Mamíííí, prosím tě, puč mi deset korun!“ Davídkovi se třásl hlásek rozčilením, když koukal do nazdobené výlohy a modrá očička mu svítala stejně jako lesklé vánoční ozdoby, které se z výkladu lákavě usmívaly.

„A na co?“ Zeptala se zvědavě maminka. Davídek zakroutil odmítavě hlavou a položil si důležitě konečky tří prstíků na čelo. „No to je tajné, ale když to chceš vědět, povím ti to. Chci je na vánoční dárek!“

Maminka se podivila. „Na dárek? Copak nám dárky nepřinese Ježíšek?“

„Jejda mamko, jsem velký, chodím do druhé třídy. Na Ježíška už nevěřím, vím, že dárky si nadělují lidi.“ Maminka povytáhla pobaveně obočí, pak otevřela hnědou kabelku a z peněženky vylovila pětikorunu. „Tu máš.“

Davídek ji shrábnul a zmizel v obchodu. Maminka zatím čekala venku. Po chvíli se Davídek spokojeně vynořil ven, pusu od ucha k uchu. „Hotovo, můžeme jít. Těš se, mami, bude to velké překvapení!“ Davídek se tajemně usmíval, ruku držel na kapsičce a tiše si prozpěvoval. Mamka se raději už na nic neptala. Když pod stromečkem rozbalovala malý balíček nadepsaný Davídkovým dětským písmem, hořela zvědavostí. Copak v balíčku asi objeví? Když ho rozbalila, skutečně se překvapením nezmohla na slovíčko.

„Líbí se ti, maminko?“ zeptal se dychtivě Davídek. S úsměvem přikývla. „Moc. Je to pravdu hodně praktický a originální dárek.“ Vytáhla z leklého papíru balíček stříbrných háčků na vánoční ozdoby, který jí Davídek za pět korun koupil a na tvář mu dala velkou pusu. 

Jaroslava Hofmanová