Narozeniny, aneb prchavé okamžiky štěstí

04.11.2016 07:24

Maminka mého manžela slavila narozeniny pátého srpna, ale ten den neměla příliš v lásce. Snad pokaždé, když se u ní doma sešla naše rodina, tvářila se poněkud rozmrzele.

„Nejraději bych dnešní den vymazala z kalendáře,“ říkávala. „Copak je co slavit? Stárnu a ještě mi to připomínáte! Byla bych radši, kdyby narozeniny neexistovaly!“

Vzdychla a začala na stůl nosit pohádkově nazdobené chlebíčky. Oslava se vždycky zdařila a já myslím, že maminka při ní prožívala prchavé okamžiky štěstí, i když o nich nikdy nemluvila, ale vypovídají o tom její zamlžené, hnědé oči na starých fotografiích, které se občas prohlížím. 

Od její smtri uběhla už řada let, ale já na ni občas myslím, nejvíce v den, kdy slavím svoje narozeniny, což je dnes, čtvrtého listopadu. Listí hraje všemi barvami, poletujeve větru a já vzpomínám. Na rozdíl od maminky se na svoje narozeniny vždycky moc těším. 

Dívám se do všech těch milých tváří lidí, kteří mi přišli popřát a cítím nesmírnou radost, že s nimi můžu být...

 

Jaroslava Hofmanová