Polož ten mobil a zkus pískat

31.07.2017 08:39

Miluju les a ráda chodím na houby, ale nesnáším, když se v lese haleká, protože ve škole nám vždycky učitelka přírodopisu vtloukala do hlavy, že lidský křik plaší lesní zvěř, a proto má moje rodina nakázané, chovat se v lese absolutně potichu.

Jenže v sobotu jsme se s manželem v lese ztratili. Ne spolu, ale jeden druhému. Najednou jsme byli zkrátka každý jinde... Chvíli jsem kličkovala bezradně mezi smrky, ale hulákat na manžela, abych zjistila, kde je, bylo proti mému přesvědčení. Existují tišší způsoby, třeba použit nový mobil (což se však ukázalo jako zbytečné, protože zde nebyl signál). Ploužila jsem se tedy vytrvale vonícím hvozdem. Nohy jsem měla jako z půjčovny, zmatkovala jsem, ale stála jsem pevně za svým. Křičet v lese nebudu! Po chvíli jsem padla na nejbližší pařez, a lámala hlavu, co podniknu dál, když mi v košíku telefon sám zazvonil. Že by konečně? „No?“ fňukla jsem. „Co je?“ „Kde jsi?“ ozval se vytoužený hlas mého zákonitého manžela. „Všude tě hledám!“ „Přece v lese!“ odpovídám. „To doufám,“ on na to. „Ale kde?“ „Kde? To bych taky ráda věděla!“ „Tak se okolo sebe rozhlídni. Je tam nějaký záchytný bod?“ Rozhlížím se. „Záchytný bod? Ne, jsou tady samý stromy!“ „A jak tě mám teda najít, když nevíš kde ses a křičet v lese nechceš! Víš co? Polož ten mobil a zkus aspoň pískat!“ Poslušně, bez přemýšlení jsem telefon típla a zkusila písknout. Nešlo mi to! Ono je tedy fakt, že už je to dost dávno, když jsem pískala naposledy, ale kdysi jsem to uměla. Vážně... Tak sedím na pařezu a pokouším se pískat, ale z pusy mi ale stále vyhází jen něco jako hadí zasyčení. Nevydržela jsem psychicky a v návalu zoufalství hlasitě zaječela. Bylo to sice proti mému přesvědčení, ale slavilo to úspěch! Křoví se rozhrnulo, manžel se objevil v mojí blízkosti a já se mu s jásotem vrhla kolem krku. Vůbec mi nevadilo, že si klepal na čelo, mlel něco o chybějícím orientačním smyslu, o pískání a taky o tom, že prý se v lese nemá křičet... Byla jsem šťastná jako blecha...

Zdroj: http://hofmanovajaroslava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=427473