Příšernej, starej, černej, ale poctivej cement…

05.12.2015 09:12

Ten zub vážně za moc nestál, vždyť příšerná, stará, černá plomba, která ho celý překrývala, měla už svoje roky. Šestka vlevo nahoře. Zničila jsem si jí jako dítě, když jsem na ní a té naproti, co mi dávno vytrhli, louskala lískové ořechy. Zůstal sice ještě zbytek skloviny, ale vážně jen zbytek.

Když začal zub bolet, neměla jsem z toho pražádnou radost, jistě se bude muset otevřít. A půjde to vůbec? Vždyt je tam poctivej starej cement, který tam drží víc než pětatřicet let! Dělal mi ho v šesté třídě náš školní zubař Kuchař.

A tak se mi nohy se mi potily a ruce třásly, když jsem seděla v zubařském křesle.

 „Já nevím, paní doktorko,“ pípla jsem bezradně. „Půjde to vůbec vyvrtat? Je tam ještě starej poctivej cement, co mi dělali ještě na základní škole…Ten se asi bude držet zuby nehty…“

Paní doktorka se pobaveně usmála se, vzala do ruky vrtačku, párkrát zajela do zubu a plomba byla venku, celá se rozpadla.

„No a je venku, ten váš poctivej, starej cement. Chvályhodné, že vydržel tak dlouho, ale přeci jen už měl svoje roky a dosloužil, “ prohlásila věcně, šoupla do zubu krásnou, novou, bílou plombu a bylo to.

Ulevilo se mi, ten úžasný pocit zná jistě každý a za ty obavy to vážně nestálo, jen doufám, že nová, krásná, bílá plomba, vydrží minimálně tak dlouho, jako ten příšernej, starej, černej, ale poctivej, cement…

Jaroslava Hofmanová