První dárek k svátku matek

08.05.2016 07:11

Když se po sametové revoluci začal slavit svátek matek, byl můj synek Honzík ještě docela malý kluk – tuším, že chodil do první třídy a tehdy také ode mne začal dostávat svoje první kapesné. Nebylo to nic moc, jen pár korun.

Tu neděli, kdy se slavil Svátek matek, jsem šla s Honzíkem na procházku. Kráčeli jsme ruku v ruce po chodníku a slunce bylo jako ze zlata. Právě jsme míjeli nově zbudovanou květinovou síň, která měla otevřeno i v neděli, když synek pustil najednou mojí ruku. „Maminko,“ povídá. „Chvilku tady počkej, já si skočím něco koupit!“ A zamířil do obchodu.

Chtěla jsem namítnout, že v květinářství se žádné dobroty neprodávají, protože jsem si myslela, že chce Honzík mlsat, ale potom jsem mávla rukou a nechala ho jít. Však on to zjistí sám, řekla jsem si. Postavila jsem se k výloze vedlejšího obchodu a prohlížela si tituly knih. Přelétla jsem výlohu a po chvíli mě už Honzík zatahal za rukáv.

„Maminko, tady máš dárek k svátku matek. Všechno nejlepší!“ Pověsil na moji tvář oči plné jiskřiček a pramen hnědých vlasů mu padal do dychtivě tvářičky. Překvapeně jsem převzala balíček. Kdyby vedle mě uhodil hrom, asi bych se tolik nedivila, protože jsem absolutně žádný dárek nečekala. Svátek matek tehdy nebyl ještě nijak extra zažitý a u nás v rodině se zatím neslavil. Potěžkávala jsem drobný dáreček v dlani s velkým napětím. Co v něm asi je? Pomalu jsem strhávala růžový papír a přitom nenápadně pozorovala, jak důležitě se Honzík tváří. Konečně jsem papír zdolala a objevila malinkou kytičku lesních jahod – vypadala úplně jako živá a ještě na ní byla připevněna cedulka s cenou.

Stála skoro padesát korun a to bylo Honzíkovo dvoutýdenní kapesné! Dojetím se mi sevřelo hrdlo tak, že jsem ani nemohla promluvit, vždyť Honzík si mohl za ty ušetřené penízky koupit několik štafliček mléčné čokolády, kterou nade vše miloval, nebo pár pěkných šlehačkových dortů, po kterých by se utloukl! A on se toho všeho zřekl pro mě…… Zmohla jsem se jen na to, že jsem si sedla na chodníku na bobek a přivinula ho k sobě. Kytička jahod tak získala hodně důležité místo v mém životě. Dny a roky plynuly jako voda v řece, z Honzíka je dnes už Honza a rok co rok mi k svátku matek dává větší kytku. Vloni se přihnal domů a přinesl mi snad ten největší puget, co v květinářství měli.

„Mami,“ zahalekal ode dveří. „Všechno nejlepší k svátku!“ Dal mi kytku, pusu a já jen stěží zakrývala slzy dojetí. Potom jsem ke kytce přivoněla a chystala se jí dát do vázy. „Doufám, že je nejhezčí kytka, jakou jsi dostala,“ řekl Honza, ale já zavrtěla hlavou. „Kdepak Honzíku, nejhezčí kytka, kterou jsem kdy dostala, ta stojí támhle v té vázičce na sekretáři.“ A rukou jsem mávla do místa, odkud se na nás usmívala malinká a trošku zaprášená kytička jahod. „Tahle kytička pro mě zůstane navždy nejkrásnější!“

Jaroslava Hofmanová

 Vyšlo v Báječné neděli 2006