Zdeněk Zoubek byl čiperným a proslulým řezníkem. Měl však jeden velký problém, rád se podíval na dno sklenice s kořalkou.
Se svojí tichou a poddajnou ženou Málinkou bydlel v hezkém domečku, který stál uprostřed vsi. Patřil k němu šikovný dvorek s kolnou, pěkná zahrádka na zeleninu a za vsí u lesa políčko, kde pěstovali brambory. Postupně se jim narodilo pět dětí, čtyři holky a jeden kluk. V té době to nebylo zase tak mnoho, u sousedů jich měli třeba i třináct.
A jelikož byl Zdeněk vskutku dovedný a pilný, zle se rodině nedařilo. Lidé z širokého dalekého okolí si ho najímali na domácí zabíjačky, přestože se vědělo o jeho slabosti k alkoholu. Promíjeli mu to, neb dovedl udělat jitrnice, jelínka a tlačenky, které se na jazyku rozplývaly, a byl poměrně laciný. Skupoval od bohatých sedláků kozy, ovce, berany, s jejichž masem obchodoval. V malé vsi, která čítala pár čísel popisných, si mnoho lidí maso nekoupilo, neb třeli bídu z nouzí, proto Zdeněk často maso vyrážel prodávat do „světa.“ Naložil vždycky „tovar“ na vůz, zapřáhl tažného koníka a objížděl s ním trhy v okolních městech. Když se loučil, Málinka mu pokaždé udělala křížek na čelo.
„A vrať se nám v pořádku, táto, bůh tě ochraňuj! A ne abys pil! Víš, jak to potom vypadá!“ Zdeněk svatosvatě slíbil, ženu objal a odcházel. Málinka mu mávala puntíkatým šátkem, pak zamáčkla horkou slzu v oku a vrhla se s nejstaršími dětmi na práci v hospodářství. Nabrousila srp, požnula zelenou trávu králíkům, hodila zrní slepicím, obstarala holuby. V dobách, kdy Zdeněk vyrazil za obchody, ji navštěvovala také její maminka, která jí s dětmi i hospodářstvím ráda pomohla. Zdeněk mezi tím dorazil do města, vybalil zboží a začal prodávat. Co utržil, schovával do koženého váčku u pasu, a když se mu dobře dařilo, koupil Málince nějakou tu drobnost, perníkové srdíčko, nebo prstýnek z kočičího zlata a dětem cucavé špalky. Mnohdy se však také stalo, že podlehl vábení zlatavého moku a to nedopadlo dobře, nejen že část peněz propil, ale také netrefil včas domů a vrátil se třeba až za dva dny. Jednou takhle před posvícením si usmyslel, že si koupí od souseda sedláka Kunce ve vesnici celou krávu, pořád počítal, kolik na ní utrží, až jí rozporcuje. „To bude peněz, Málinko,“ mnul si vesele ruce. „Je pěkná, mladá, milostpaničky ve městě mi utrhnou ruce, až uvidí ty krásný roštěnky!“
Málinka váhala. „Táto, já ti nevím,“ varovala ho. „Víš, kolik taková kráva stojí? To není koza, nebo ovce. Úplně se vydáme z peněz!“ Ale lehkomyslný Zdeněk, jen mával ledabyle rukou.
„Peněz to bude hodně, skoro celá naše hotovost, ale víš, kolik vyděláme? To se pak budeme mít, jako v ráji.“ Nedal si říct, a když spočítal peníze, běžel k sedlákovi Kuncovi. Tomu se rozzářily oči, sotvaže Zdeněk vysypal obsah měšce na stůl, peníze pečlivě přepočítal a dobytek mu prodal. Jen Málinka spráskla ruce, když viděla Zdeňka přicházet s krávou, ale co se dalo dělat? Zdeněk měl zkrátka svoji hlavu, hned se pustil do práce, při tom si liboval a zpíval. Když měl práci hotovou, naložil vůz a tradá do Humpolce na trh. Na rynku rozložil stánek a začal lákat kolemjdoucí na šťavnaté masíčko. Milostpaničky se zastavovaly a kupovaly. Zdeňkova předpověď se splnila, do odpoledne prodal maso skoro všechno a utržil opravdu hromadu peněz. Radoval se jako dítě, přepočítal vesele penízky a „hajdy“ domů. Jenže domů nedošel. Málinka s maminkou a s dětmi ho čekaly celý večer, pak druhý den, třetí… Ale Zdeněk se nevrátil.
Málinka čekala, vyhlížela okýnkem skrz se smetanovou záclonkou, strachy ani nespala. Jistě se mužovi stalo něco zlého, možná ho někdo přepadl a okradl. Možná Zdeněk někde leží raněný, bez pomoci. Bála se domyslet. Když muž nepřišel domů skoro celý týden, poslala ji matka ke starostovi, aby se mu svěřila se zlými obavami.
„Ztratil se mi muž,“ spustila Málinka plačky. „Nevrátil se z trhu. Bojím se o něj a nevím, co počít!“ Starosta Zdeňka dobře znal.
„Nemějte obavy, nejspíš se zapomněl někde v krčmě, což? Nebylo by to poprvé ani naposledy.“ Málinka urputně kroutila hlavou.
„Kdepak, starosto! Kdyby šlo o pár dní, tak neřeknu. Ale celý týden? To je opravdu moc divné. Jestli prodal celou krávu, co koupil od sedláka Kunce, měl u sebe velkou částku peněz!“ Starosta se zamyslel a potáhl zamyšleně z fajfky. „Možná máte pravdu, Zoubková, kdoví zda ho někdo nepřepadl. Tak jedině dojít na četnickou stanici a nahlásit to, ale v neděli tam asi nikdo není. Nechte to na zítra, chystám se ráno do města, vezmu vás s sebou.“ Málinka rozechvěle přikývla a vracela se domů trochu klidnější, jenže tam na ni však čekalo obrovské překvapení. Zdeněk seděl sklesle v seknici a na kolenou choval nejmladší dceru Jájinu.
„Proboha táto,“ vyhrkla Málinka a těžké slzy úlevy jí stekly po lících. „Kde ses toulal tak dlouho? Už jsem se o tebe bála, zítra jsem chtěla jít k četníkům!“ Zdeněk se kapku začervenal, ale nakonec se přiznal, co se vlastně stalo. Cestou z trhu potkal dávného kamaráda Františka a zašli spolu na pivo k „Džbánu.“ Jenže do toho se připletlo pár skleniček „lepší“ pálenky, vždyť Zdeněk byl při penězích, co by si nedopřál? Opil se tak, že se neudržel na nohách a musel u Františka ve městě přespat. A protože ho po ránu trápila probuzení velká žízeň, dali repete, vždyť peněz bylo dost. No a tak to šlo celý týden, dokud se penízky nerozkutálely. Když došly, vrátil se Zdeněk domů, bohužel s prázdnou, neb krávu celou propil. Málinka mu to sice odpustila jako všechny jeho předešlé prohřešky předtím, ale musel jí slíbit, že kořalky se už ani nedotkne. Zdenek slíbil a prý to na čas i splnil. Aby taky ne, vždyť už ani na „sprostou kořalku“ mu od té doby dlouho nezbývalo.
