Setkání ve snu. Jaroslava Hofmanová

28.08.2016 09:51

Mezi nebem a zemí určitě něco je. Ale cítí to jen někdo…Třeba paní Hájková a paní Dvořáková…

Paní Hájkovou uprostřed noci probudily nezvyklé zvuky. Nastartované auto, tlumené hlasy, zvláštní rány. „Copak to je?“ podivila se. „Hodinu po půlnoci!“ Vyskočila hbitě z postele a vykoukla zvědavě z okna. Před přízemním domem sousedky Dvořákové, který byl dole v zatáčce, stálo hasičské auto s blikajícími světly a okolo něj pobíhaly tři postavy s baterkami v rukách.

„Co se to tam děje? Že by u sousedky hořelo? Žádný oheň není vidět!“ Vrtalo jí hlavou. „To se budu muset zítra přeptat.“

Ráno vyrážela paní Horáková do města nakoupit a při té příležitosti na  paní Dvořákovou zazvonila, jenže okénko, za kterým se vždy objevovala sousedčina usměvavá tvář, zůstalo prázdné…

Neviděla sousedku den, dva, tři, čtyři, až jí to bylo divné, ale nejdivnější na tom bylo, že se jí o paní Dvořákové začalo zdát. Každou noc ji potkala před domem a ptala se, co se oné tmavé noci u nich dělo. Sousedka se pokaždé nadechla, jako by jí chtěla odpovědět a hned na to zmizela. Tenhle sen se opakoval až do doby, kdy sousedku Dvořákovou nečekaně potkala.

„Dobrý den, paní Horáková,“ halekala sousedka zdáli. „Počkejte, já vám to musím konečně říct!“

„Jo? A co?“

„No přece, co se u mě minulý týden dělo! V noci mi někde rupla vodovodní trubka a voda zaplavila  sklep. Museli přijet hasiči, aby ji vyčerpali. Já vám z toho byla tak vyklepaná, že mě syn odvezl do špitálu, jak mi vyletěl tlak. No ale proč vám to povídám! V nemocnici se mi o vás každou noc zdálo. Noc, co noc jsem vás ve snu potkávala a vy jste se mě vždycky ptala, co se u nás dělo. Nevím proč, ale vždycky, když jsem vám to chtěla říct, tak jsem se probudila…“ Paní Hájková jen vykulila oči a pak vyprávěla sousedce, co se zdálo jí. Společně se tomu sice zasmály, ale pořád nechápou, jak je to možné...

Jaroslava Hofmanová