Hra na vánoce

Bylo pár dnů po Mikuláši a už se těšil na vánoce, nemohl se jich dočkat. Copak mu asi Ježíšek nadělí pod stromeček? Touhle otázkou si lámal blonďatou hlavičku, když si šel k mamince do pokoje pro kapesník. Najednou kouká, na skříni leží nějaká prapodivná škatule. Včera tam stoprocentně nebyla! Co v ní asi je? Doběhl si rychle pro židli, vylezl na ni a zvědavě krabici sundal. Naštěstí nebyla zabalená, hned uviděl stavebnici Lega a hlasitě zajásal. Hurá! Tohle přesně si přál. Pročpak je to ale na skříni?

Možná si to tam Ježíšek schoval. No, snad se nebude zlobit, když si David kapku pohraje…

Opatrně škatuli otevřel a začal si stavět. Zabral se do světa fantazie, tiše si hrál a tvořil. Bylo to úžasný.

V tom někde na chodbě bouchly dveře.

"Jejda, to bude mamka, možná se bude zlobit, že si bez dovolení půjčil dárek…"

Rychle strčil stavebnici zpátky do krabice a šoupl ji na skříň. Mamince nic neřekl, ale další den když doma osaměl, si hrál dál. Takhle to šlo až do Štědrého dne, pohrál si s Legem za ty dva týdny do sytosti.

Když stavebnici objevil pod nazdobeným smrčkem, nijak ho nenadchla, vlastně už ho ani nebavila.

A maminka se jen divila. "Jak je to možné? Vždyť si to Lego tolik přál…"

Jaroslava Hofmanová