Indigové dítě. Jaroslava Hofmanová

Sára se zdála být docela normální holčička do chvíle, než začala brát vlastní rozum. Ode dne, kdy začala přemýšlet, si dělá sama, co chce a nic na ni neplatí. Žádné výchovné metody. Žádné zákazy, výhrůžky, tresty… 

Nesnáší a nerespektuje příkazy.

Reaguje pouze na žádosti a to většinou na ty, které se jí zdají být logické.

Pokud něčemu nerozumí, má hromadu otázek, ale odpovědi, které dostává, často vyvrací…

V jedenácti letech je absolutně bezprostřední, všechno pečlivě rozebírá, dlouze řeší, zvědavě testuje, nevěří ostatním.

Pro všechno má svoji vlastní teorii…

Neposlouchá rodiče, ani pedagogy. Ví všechno lépe, nežli oni…

Ve školce to učitelky braly s nadhledem, ale kantoři na základní škole jí poslali na prohlídku k psychologovi…

Ten ji vyšetřoval pravidelně dva měsíce.

Konečný verdikt všechny překvapil.

„Dívenka netrpí žádnou nemocí, ani poruchou,“ usmíval se psycholog. „Naopak, je velmi inteligentní, chytrá a schopná. Ale skutečně není stejná, jako ostatní děti. Její nezvyklé chování nepramení z absolutně žádných zdravotních ani duševních potíží. Ten problém je v barvě její aury. Znáte pojem „Indigové děti?“ O dětech s modrou aurou, které se nechtějí podřizovat, protože věří, že dokážou změnit svět? Ona totiž Indigové dítě je…“

Někdo tomu věří, jiný se směje, ale pravda je taková,  že Sára je skutečně jiná…

Jaroslava Hofmanová