Slunce ve vlasech i v tváři. Jaroslava Hofmanová

 

Slunce ve vlasech i v tváři

Dnes má můj mladší  syn narozeniny a já tiše vzpomínám na ten úžasný okamžik, kdy se narodil… 
Bylo to poslední májové úterý, den, kdy se konečně po mnoha zamračených dnech usmálo z oblohy slunce.
On přišel na svět současně s ranním svítáním a neplakal, jako ostatní děti, ale usmíval se…
Slunce právě vycházelo. Zářivé paprsky se protáhly lehce skleněnou tabulkou v okně, pohladily vlásky jemné jako hedvábí a zastavily se nesměle na malé tvářičce…
Rozechvěle jsem ho zkoumala. Čtyři kila zářivého štěstí! Co z něho vyroste?
Tehdy jsem to netušila, ale dnes už to vím. 
Je to dospělý muž. Vyrostl z něj prima člověk, poctivý a spravedlivý chlap, který má stejně jako tehdy pořád ve vlasech i v tváři slunce a já mu přeju, ať to vydrží co nejdéle…