Velikonoční pomazánky. Jaroslava Hofmanová

19.04.2017 18:09

Naše Sára moc ráda vaří a nakupuje.

Což o to, je pracovitá a zručná, v kuchyni jí to docela jde. Ale to nakupování…

Před velikonocemi jsme spolu vyrazily do města. Koupily jsme velikonoční výzdobu, barvy na vajíčka, sladkosti pro koledníky. Pak v obchodě s lahůdkami ukázala Sára do skleněné vitrínky. "Mami, uděláme koledníkům obložené chlebíčky? Koupíme nějaké pomazánky?“

Zastavily jsme se u průsvitného pultíku, z kterého se na nás smálo nepřeberné množství pomazánek.

„Proč ne? Pár chlebíčků udělat můžeme.“ Povytáhla jsem obočí a mrkla na ni. „Ale podívej se, jaká je tady fronta, nechce se mi tu stát.“

„Já klidně počkám,“ nabídla se ochotně dcerka. „Ty se jdi ještě podívat po obchodě a já nějakou pomazánku koupím sama. Ale kterou?“

Nemohla si vybrat. Hodila jsem očkem po pestré nabídce. „Co třeba sýrovou s česnekem a salámovou s hořčicí? Nebo tvarovou s pažitkou a vajíčkovou?“

Sára přikývla a já jsem ji na pár minut opustila. Vůbec mě nenapadlo jí říct, že od každé pomazánky má vzít jen deset deka, protože na jednu večku to bohatě stačí, připadalo mi to samozřejmé. Jenže Sára sama ještě nikdy vážené pomazánky nekupovala a matematika jí taky moc nejde, takže když se jí paní prodavačka zeptala, kolik toho chce, poručila si od každé pomazánky kelímek. Málem mě ranila mrtvice, když jsem se po chvíli vrátila a Sára v rukou dřímala skoro kilo a půl pomazánek (čtyři vrchovaté kelímky přibližně po třiceti dekách). Byly vážně výborné, namazaly jsme je na chlebíčky koledníkům, ale ještě nám zbylo tolik, že jsme je baštily celý týden….

Jaroslava Hofmanová

Jaroslava Hofmanová